Vážná paní, vážný pane,

velice obdivuji Vaši každodenní odbornou péči o řadu vašich klientek, Vaši trpělivost a obětavost, kterou jim věnujete. Dobře si uvědomuji, že často přesahuje hranice čistého komerčního vztahu a obsahuje i velký kus Vašeho srdce.

Předvánoční čas je velice speciální v tom, že si více uvědomujeme lidskou sounáležitost a naše empatie a pochopení pro druhé se zesiluje.

I my v naší firmě se snažíme být užiteční a proto jsme letos obnovili spolupráci s nadací Adeli z Piešťan a podpořili jsme zatím jednorázovou částkou 500 EUR (14.000 Kč) rehabilitační program dvou žen – Markéty Brožové (21) z Čech a Drahomíry Vavákové (40) ze Slovenska a další příspěvek pošleme v lednu po uzavření fakturace v letošním roce.

S příběhy obou se můžete seznámit  již dnes (níže)  a tak se rozhodnout, zda se připojíte alespoň malou částkou v jejich prospěch. Byl bych Vám velice vděčný za jakoukoliv podporu obou dívek, které zatím neměly moc štěstí a přesto zůstaly naplněné krásou a optimismem.

Úplně postačí, pokud platbu za Vaši běžnou fakturu za zboží navýšíte o částku, kterou se rozhodnete přispět. Pokud se rozhodnete o samostatný příspěvek, uveďte, prosím, do poznámky platby heslo „Adeli“. Všechny platby od našich partnerů soustředíme a na konci roku pošleme nadaci. Přehled plateb uveřejníme na našich stránkách.

Velice děkuji za Vaše porozumění a přeji Vám krásné prožití vánočních svátků.

S úctou Váš
Miroslav Spilka

Markéta Brožová (21)

brozova foto 2 PayotMoje cesta za samostatnou chůzí.
Jmenuji se Markéta Brožová, narodila jsem se 17. května 1994 a následkem těžkého porodu se u mě projevila dětská mozková obrna (spastické postižení všech čtyř končetin). Postihlo mě krvácení do mozku a různé další neduhy. Prognóza lékařů nebyla příliš optimistická.
Jsem ale moc ráda, že se tenkrát mýlili. Vystudovala jsem osmileté gymnázium, nyní studuji druhým rokem vysokou školu – obor Interkulturní germanistika a můj zdravotní stav šel za poslední dva roky prudce dopředu. Stále ještě používám vozík, ale moc si přeju, aby už i ten byl za chvíli minulostí. Objevila jsem totiž velmi účinnou rehabilitaci v piešťanském Adeli centru, která mě doslova staví na nohy.
Zmiňovanou léčbu jsem absolvovala již třikrát – naposledy v srpnu 2015. Tehdy jsme se zaměřili hlavně na posílení svalů a pohybových vzorců po operaci Ulzibat, kterou jsem podstoupila. Pokroky jsou s každým rehabilitačním kurzem nemalé. Když si vzpomenu, v jakém stavu jsem do Adeli poprvé přišla – nebyla jsem prakticky schopná ani chůze v oblečku, a v jakém jsem naopak letos naposledy odcházela – zlepšená stabilita, schopnost CHŮZE v bazénu, je to něco neuvěřitelného.
Ačkoliv je tato rehabilitační metoda velmi finančně náročná, vynakládám poslední dva roky všechny síly na to, abych ji mohla absolvovat alespoň jednou ročně. Vím totiž, že právě Adeli metoda je to, co spolu s domácí či trvalou ambulantní rehabilitací potřebuji nejvíc.
I proto jsem vděčná všem, kterým není můj příběh lhostejný, a na mé cestě za samostatnou chůzí mi pomohou. Vím, že už nejsme příliš daleko. I když je to někdy velmi složité a pokroky nepřichází tak rychle, jak bych si přála, pořád to má smysl. I díky Vám!

Drahomíra Vaváková (40)

Drahomira Vavakova - Payot - fotoChcem ostať čo najdlhšie samostanou.
Volám sa Drahomíra Vaváková. Mamina ma priviedla na svet 3.5.1975. Dôsledkom  komplikácii v tehotenstve som sa narodila so svalovou slabosťou neurologického pôvodu.  Mojou hlavnou diagnózou je arthrographosis multiplex congenita  na dolných končatinách.  Artrogrypóza je vrodené kĺbové stuhnutie, ktoré je spôsobené fibrózou svalov, skrátením a zhrubnutím kĺbového puzdra a väzov. Vďaka absolvovaniu  piatich operácií v detstve,  skvelej starostlivosti kolektívu fyzioterapeutov v detskej liečebni v Jánských lázňach, no predovšetkým pravidelným cvičením u nás doma, sa mi podarilo spraviť  ako štyri a pol ročnej prvé kroky.
Napriek tomu, že pri mojej chôdzi je zreteľne viditeľné postihnutie a chodím s pomocou barle, som nesmierne šťastná, že sa môžem pohybovať sama. V dôsledku štýlu mojej chôdze však trpí výrazne nielen  moja chrbtica, čo sa prejavuje  stále viac  a viac sa zväčšujúcou hyperlordózou,  ale i  bedrové kĺby. Pred štyrmi rokmi som absolvovala výmenu jedného z nich v dôsledku opotrebovania.
Napriek všetkému sa snažím žiť naplno. V mladom veku som sa vydala a porodila zdravú dcéru Natáliu, ktorá dnes už študuje na vysokej škole a prináša mi radosť do života. Osud mi však priniesol ďalšiu životnú skúšku, keď sme pred 10 rokmi ostali s dcérou sami. Stratila som manžela, otca, a predovšetkým obrovskú oporu.
Napriek pribúdajúcemu veku snažím sa tvrdo na sebe pracovať a udržiavať zdravotný stav.  Avšak len snaha nestačí. Liečby a rehabilitácie sú pre mňa veľmi finančne náročné. Mojim dlhoročným snom bolo dostať sa do Adeli. Vďaka možnému príspevku 2% daní sa mi tento sen splnil a mohla som tak absolvovať dva týždne v tomto výnimočnom zariadení.
Viem, že zázraky sa nedejú na počkanie. Je to dlhodobá, namáhavá cesta, ktorá si vyžaduje opakované rehabilitácie. Vytrvalosť a pomoc odborníkov to je pre mňa cesta ako bojovať s  pribúdajúcimi zdravotnými  problémy a ostať čo najdlhšie sebestačnou.